Luštím, luštíš, luštíme

Češi jsou národem hravým, milují společenské hry, rádi se setkávají a tráví společně volné chvilky. Pokud do zaměstnání nebo školy cestujete vlakem, autobusem nebo městskou hromadnou dopravou, cestu znáte a tak si chcete přesun z místa na místo nějak zpestřit a zkrátit. U mladých lidí se nejčastěji setkáte s mobilním telefonem v ruce, u některých s knihou nebo čtečkou knih a občas si určitě všimnete člověka, který si krátí čas, ať už čekáním na spoj, při samotné cestě nebo třeba v čekárně u lékaře, který má v ruce křížovku. Přibalit se je na dovolenou taky není od věci. Křížovekje několik typů, lišit se mohou podle obtížnosti, velice oblíbené je v poslední době třeba sudoku.

Zakoupit si můžete celé knihy křížovek, najdete je ale i v tisku a v různých reklamních letácích obchodních řetězců, zaluštit si můžete i na internetu.
Sice se u nich moc hýbat nebudete, ale posílí vaši mozkovou aktivitu, trénují paměťové centrum a navíc se můžete i něco zajímavého dovědět.
Jak a kde vlastně vznikly?
Místo zrodu křížovek je sporné, někdy se uvádí, že jejich kolébkou byla Anglie, jinde se zase dočtete, že jí byla Amerika. Ať už je pravda jakákoliv, křížovky už jsou mezi námi více jak jedno sto let. Jejich tvůrcem měl být údajně vězeň, který z dlouhé chvíle dal průchod svému nápadu, který ale zprvu tehdejší tisk odmítl uveřejnit, další verze uvádí učitele, kterého měly motivovat hádanky. Jak tomu bylo opravdu, už se dnes ani nedozvíme.
V Čechách vždy žili tvořiví lidé, prapůvod dnešních křížovek a tajenek je z historie znám už z šestnáctého století.

Určitě se najde jen těžko někdo, kdo by si nikdy nezkusil vyluštit alespoň jednu křížovku. Nejen ve sportu dochází k rekordům, i mezi tajenkáři se našli ti, kteří se rozhodli překročit pomyslné hranice. Tím, kdo se zapsal do řádek Guinnesovky je i A. Bloise, jeho křížovka vznikala několik dlouhých let a obsahovala více jak dvacet tisíc výrazů.